I když bylo trošku pod mrakem, s radostí jsme vyjeli do Otnic. V momentě, když jsme parkovali na parkovišti, děti už stály u okna a netrpělivě čekaly na naši návštěvu. Přivítaly nás s velikou radostí a hlasitým povykem.
Bylo vidět, že nás děti opravdu rády vidí. Pomohli jsme dětem na vozíky a s tetou jsme se dohodli, že vyrazíme na procházku. Ještě než jsme vyjeli, nabídli jsme jim perníčky, které jsme ten samý týden pekli na domově mládeže. Asi jim chutnaly, neboť si každý s chutí přidal. Po procházce jsme si ještě na hřišti hráli s míčem a na prolézačkách.
Z procházky jsme se vrátili dřív, protože jsme viděli, jak se žene v dálce černo. Když jsme se s dětmi loučili, nechtěly nás děti nechat odejít. Slíbili jsme jim, že se do konce školního roku u nich objevíme.
P. Machálek, žák ISŠ
