Olin Hanák se narodil dne 4. února 1994 ve Slavkově u Brna, kde do svých osmi let bydlel, následně se přestěhoval s matkou do nedalekých Kovalovic. Svoje dětství prožíval mezi Slavkovem u Brna a Kovalovicemi.
Ve dvanácti letech s otcem a dědou začali zkoušet nejdříve jízdy na minibiku, později závody. Po pár závodech bylo jasné, že je tady talentovaný nový závodník. V patnácti letech startoval ve třídě 125 SP na kyjovském okruhu a za dva roky se stal jako sedmnáctiletý celorepublikovým vítězem této třídy. Další rok startoval v Irsku na okruhu Cookstowne a Ulster GP, kam měl jet i letos, ale bohužel….
Po jeho velké ráně na Těrlicku v roce 2014 se plno lidí logicky ptalo, jestli bude ještě závodit. Sám Olin o tom nikdy nepochyboval a dělal s vůlí sobě vlastní pro to všechno. Tím myslím opravdu všechno. Nabíral svalovou hmotu, cvičil a ladil motocykl na svůj návrat. Rok 2015 vcelku logicky nestihl, a tak napnul síly k roku 2016. Už na Jarní ceně na dromu bylo vidět, že je Olda zpátky. Nebylo to ještě úplně ono, ale šlo to. Absolvoval všechny závody v letošním roce: Hořice, Jičín, Kopčany a Radvanice. Na startovním roštu stál naposledy 10. července 2016.
Dobré bylo, že s ním zůstali a věřili mu i lidé z jeho okolí. Olinova bojovnost a neskutečná zarputilost ho přivedla zpět na dráhu. Jeho život byly závody. Ale bohužel při nich zaplatil tu nejvyšší cenu.
Vzpomínám si, jak se kdysi dávno Jochen Rindt po velké havárii ve F1 probral z bezvědomí a řekl své ženě Nině: „Vždycky jsem chtěl vědět, co cítil Jim Clark při své fatální havárii v Německu. Necítil vůbec nic, do poslední chvíle věřil, že to zvládne.“
Věřím tomu, že to stejně cítil i Olin. Ale smutek a lítost nad jeho náhlým odchodem to nedělá o nic menším.
At Ti to nahoře jezdí, Oli. Odpočívej v pokoji.
V. Andrlová, manažerka O. Hanáka
