Poznávací zájezd do Osvětimi v Polsku

S temnou částí úseku dějin lidstva 20. století se seznámili žáci na poznávávacím zájezdu do koncentračního tábora v polské Osvětimi.

Dne 28. dubna tohoto roku se žáci naší rousínovské školy vydali na poznávací zájezd do koncentračního tábora Osvětim v Polsku, seznámit se s tragickými událostmi z doby před několika desítkami let, které navždy poznamenaly toto místo.
Během německé okupace byl název města Osvětim změněný na Auschwitz a tento název zůstal také názvem tábora. Byl založen nacisty v roce 1940. Během dalších let se rozrůstal. Skládal se ze tří hlavních částí: Auschwitz I, Auschwitz II – Birkenau (Březinka), Auschwitz III – Monowitz a více než 40 podtáborů. Na začátku tam byli vězněni a umírali Poláci. Později sem byli deportováni ruští váleční zajatci, Romové a vězni jiných národností a mezi nimi i Češi.  Od roku 1942 se toto místo stalo největším v dějinách lidstva, kde byly vykonané hromadné vraždy na evropských Židech v rámci nacistického plánu úplné likvidace tohoto národa. Většina deportovaných Židů – mužů, žen a dětí byla ihned po příjezdu do tábora vedena na smrt do plynových komor v Birkenau.
Prošli jsme celým táborem; branou s nápisem „Arbeit macht frei“, mezi zděnými baráky, kolem plotů s ostnatým drátem. Prošli jsme tzv. Blokem smrti, u Stěny poprav jsme zapálili svíčku a věnovali tichou vzpomínku všem, kteří zde skonali. Zastavili jsme se na „apelplacu“, který byl jedním z mnoha trápení táborového života a u hromadné šibenice jsme vyslechli příběh 12 mladých Poláků odsouzených k trestu smrti za udržování kontaktu s civilním obyvatelstvem. Viděli jsme objekt plynové komory i krematorium, ve kterém bylo spalováno až 340 těl denně. Při pohledu na tuny lidských vlasů, dětské botičky, dobové fotografie,  kufry, mezi nimiž jsme hledali jména českých vězňů, se mnohým draly slzy do očí.
Když jsme prošli „Bránou smrti“ do tábora Auschwitz II-Birkenau, doslova nám vyrazila dech velikost tohoto objektu. Od roku 1944 projížděly transporty s deportovanými až do tábora.  Vlečka končila rampou, na které prováděli lékaři SS selekci Židů.
Vidět tolik hrůzy, utrpení a krutosti na jednom místě je zážitek, na který člověk už asi nikdy nezapomene. Je také velmi těžké o této tragédii vyprávět. Zejména mladí lidé by měli tato místa  navštívit, aby si dokázali vážit svobody, svých bližních, práce, i jiných, docela běžných věcí lidského života, které byly jiným upřeny.
Koncentrační tábor Osvětim zůstal světovým symbolem teroru, hromadné vraždy a Holocaustu. Už nikdy se nedozvíme, kolik zde ve skutečnosti zahynulo lidí. Údaje se rozcházejí: od 1,5 milionu až po 4 miliony mrtvých. V roce 1947 vzniklo na ploše dvou uchovaných částí největšího vyhlazovacího tábora Auschwitz I a Auschwitz II-Birkenau Státní muzeum. V roce 1979 bylo toto místo zapsané do Seznamu světového dědictví UNESCO. 

Mgr. Eva Zemánková

V seminární práci z dějepisu studentka 1.A PO Lucie Kneslová uvedla:
„Ve středu 28. 4. 2010 jsme brzy ráno nastoupili do autobusu a vyrazili směr Polsko. Naším cílem byl největší tábor smrti a utrpení v dějinách lidstva – polský koncentrační tábor Osvětim (německy Auschwitz). Každý z nás věděl, proč byl tento tábor postaven, ale když jsme prošli branou, pod kterou bylo napsáno „Arbeit macht frei“ (práce osvobozuje), zjistili jsme, že vcházíme do jiného světa. Hrůzy, které zde byly k vidění, si člověk nedokázal představit ani v těch nejhorších můrách. Krutost německých vojáků SS a odvaha s bojovností mnoha zajatců v těchto koncentračních táborech jsou neuvěřitelné a neopakovatelné.“

Fotografie z této akce si můžete prohlédnout ve fotogalerii zde.